M A N O O 2 0 1 3
MANIFEST OBYČEJNÉHO OBČANA
Předmluva:
Tento dokument vzniká jako reakce obyčejného občana na prohlubující se propad
politického, ekonomického a společenského vývoje v České republice po pádu
komunistické totality. Vzniká jako projev zásadního nesouhlasu s nárůstem
drzosti, bezostyšnosti a lhostejnosti politiků i vysokých úředníků, kteří by ve
svých funkcích měli zastupovat zájmy občanů.
Mnozí z nich však pouze systematicky a sofistikovaně drancují, kde
se dá. Podvodné manipulace, megamilionové až miliardové krádeže, lhaní na
veřejnosti, pumpování peněz z veřejných financí na soukromá konta a do
neidentifikovatelných černých děr za úplatky, nemravné odměny pro kumpány placené
z veřejných prostředků, účelové změny a deformace zákonů diktované velkými
korporacemi a jejich lobbisty, záměrně předražené nákupy zbytečností či
nadbytečností výměnou za osobní zisk, a další a další způsoby devastace naší
země se staly samozřejmostmi. Tzv. parta Dolce Vita, tedy parazité a škůdci
našeho státu ve významných funkcích, se to už ani neobtěžují zastírat a bezostyšně
tím demonstrují své pohrdání občanem a morálními zásadami.
Po odvržení komunistického obojku došlo ke zmarnění ohromného potenciálu
nadějí, nadšení a ideálů. Vykutálení vykukové a bezohlední manipulátoři
zneužili přechodného období a měnící se legislativy, mnohdy i svých pozic
z doby socialismu ke kumulaci majetku a moci na úkor republiky. Mnozí
z nich se díky tomu zabydleli a opevnili v politice a jejich zlou
setbu sklízíme i dnes. Jaká je tedy šance na uskutečnění nadějí, které mnozí
pociťovali před dvaceti lety?
Tyto všechny zrůdnosti se odehrávají paralelně s halasnou mediální masáží
o permanentním nedostatku peněz a nutnosti škrtat, omezovat, šetřit. To vše ku
škodě normálních občanů. Přitom většina z nich pracuje ze všech sil, nezřídka i
na úkor svého regulérního odpočinku, rodinného života a zdraví. Tento stav je
neúnosný.
Soupeření politických stran ve volbách se proměnilo v ubohou tragikomedii
s předurčeným scénářem. Rozhodování většiny politiků napříč politickým
spektrem je řízeno mocenskými strukturami v pozadí, jimž jsou tito
politikové zavázáni za své pozice a musí jim tento dluh oplácet protislužbou.
Místo odpovědné veřejné služby bují obyčejný špinavý zákulisní byznys.
Z politických hesel a slibů
se zákonitě stala obsahově vyprázdněná a prolhaná klišé, jejichž pouhé
zaslechnutí u občana vyvolává zlost a oprávněný požadavek změny. Ta však
v současné společensko-politické konstelaci šanci může přinést nanejvýš
povrchní kosmetické úpravy.
Nemravná oposmlouva z roku 1998, kdy si soupeřící klany podaly ruce
a uzavřely nerozborný mocensko-politicko-ekonomický pakt, fakticky ukončil
politické soutěžení, které dosud nenasytné parazity v pozadí alespoň trochu
rozdělovalo a omezovalo, a dávalo tak nám, občanům, jakousi byť chabou možnost něco
nepatrně ovlivnit. Ta již nyní neexistuje.
Zacyklený kruh, v němž už není jiné dovolání se spravedlnosti než klientelismem
nebo úplatkem, kde nekvalifikované a morálně pochybné osoby s lehkostí a
nezájmem rozhodují bez naší účasti o našem životě, o našich penězích a o naší
budoucnosti s ohledem pouze na svůj vlastní prospěch, tento nerozbitný
blok bezmoci a bezpráví páchaném na občanech České republiky, může rozetnout
pouze nový systém. Takový systém, který nebude na výše uvedené, dvě desetiletí stmelované
postkomunistické a postvekslácké mafiánské struktury nijak navázán a nebude jim také nic
dlužen. A to může být jedině přímé rozhodování občanů samotných, s minimem
prostředníků a zastupitelů, kteří navíc budou podléhat přímé kontrole a hrozbě okamžité
odvolatelnosti, bez zbytečných, drahých,
nefunkčních a zkorumpovatelných mezičlánků.
Takzvaná zastupitelská demokracie prý má v našich zemích tradici.
To je obrovská a účelová lež. Nemá vůbec žádnou. Český státní útvar byl zhruba
tisíc let monarchií, poté prožil krátké období republiky, kdy slovo našeho
prvního prezidenta mělo sice nikoliv de iure, ale de facto váhu slova monarchy.
Pak čtyřicet let o našich osudech rozhodoval bolševický diktátor z Moskvy.
To, co bylo v době takzvaného socialismu v Čechách dobré, nebylo
dobré díky komunistické ideologii, ale jí navzdory, a to by si měli uvědomit
ti, co v reakci na dnešní marasmus nostalgicky volají po starých časech.
Jaká je tedy v Čechách tradice zastupitelské demokracie a vůbec
tradice republiky? Zanedbatelná! Daleko silnější tradici má monarchie, ale
návrat k této formě státního zřízení by s ohledem na kontroverzní
historii nadvlády rakouských Habsburků
byl asi neprůchodný, byť možná pozitivní (viz vzor Anglie, Norsko, Dánsko,
Španělsko, Belgie, Holandsko, apod).
Dvacetiletý experiment, jehož cílem mělo být vyrovnání se západním zemím,
skončil nezdarem. Zastupitelská demokracie selhala. České země stále svou životní
úrovní, která je pro většinu občanů tím nejcitelnějším měřítkem, zaostávají za
většinou západních sousedů. Bylo by falešné a lživé říkat, že se od doby
komunismu nepokročilo k lepšímu. Míra svobody a vazby na západní svět,
k němuž historicky i kulturně patříme, a mnoho věcí s tím spojených,
jsou nesporně nesrovnatelné s totalitní minulostí.
Frustrující je však promrhaný potenciál. Co mohlo být a co není. Jaké
naše země měla výchozí možnosti a jak polovičatě byly využity. Nejde ani tak o
to, jak funguje společnost v jiných zemích, ale jak by bývala mohla
fungovat u nás, kdyby sobecký zájem hrstky bezohledných zbohatlíků nevysával bohatství
naší země a nemařil úsilí a naděje milionů normálních občanů.
Bohatý člověk ve fungující západní demokracii v řadě případů cítí
povinnost prospívat své vlasti a svým občanům, protože svého majetku nabyl
buďto usilovnou prací předchůdců, nebo geniálním podnikatelským záměrem. Domácí
zbohatlík, který se rychle dobral bohatství sice právně obhajitelnými, ale nemorálními
machinacemi, je opojený náhle nabytou mocí a neví, co se s ním děje. Jde
mu jen o to udržet si svůj status quo. Veřejný zájem je mu proto lhostejný a
budoucnost jej nezajímá, kromě té vlastní. I to je jedno ze
smutných dědictví morální degradace během čtyřiceti let komunistické
diktatury. O to je otřesnější, když se v kontextu dnešní krize komunisté
opět derou k moci a je jim dopřáváno sluchu.
V současnosti můžeme být svědky sílícího trendu zvyšovat daňovou a
byrokratickou zátěž na občany, vystavovat je strachu, pocitu bezmoci, stresu a
nedostatku času. To vše má za cíl mimo dalšího odírání také oslabení občanského
sebevědomí, aby občan neměl čas zajímat se o politické dění a aby v něm
byla utlumena energie pokoušet se něco měnit k lepšímu. Tento trend je
vražedný, zhoubný, a posouvá naši pseudodemokracii stále více k východním
formám totality.
Není pravdou často opakované klišé, že lidé mají takovou vládu, jakou si
zaslouží. Je však možné, že občané museli od listopadu 1989 projít cestou
směřující k poznání, že každý jednotlivec musí svou odpovědnost za sebe a svou
zemi vzít za vlastní a nedelegovat ji už na jiné, jak se po revoluci stalo,
neboť ten jiný vždy bude preferovat své vlastní a skupinové zájmy před zájmy občanů.
Je tedy nejvyšší čas skončit s pokusy, které na občanech provádějí
cizí nekompetentní lidé, ať už pod dávno vyvětralou nálepkou levice nebo
pravice. Je třeba, aby o svých záležitostech začal občan rozhodovat konečně
sám. Aby ve vládě a na klíčových úřadech usedli lidé volení podle charakteru a
dovedností, nikoliv podle stranického klíče. K tomu slouží mechanismus,
známý jako PŘÍMÁ DEMOKRACIE, která je jedinou opravdovou demokracií. Obecnou představu
budoucí podoby opravdu demokratického českého státu nastiňuje tato otevřená proklamace.
Řešení problému v celé jeho šíři je pochopitelně složité, ale jeho
podstatu lze shrnout do jednoho předpokladu: Aby do nejbližších voleb vstoupilo
seskupení, která si vytýčí program přeměny zastupitelské demokracie v
demokracii přímou. A aby toto seskupení mělo pouze dvě alternativy – buďto
získat díky hlasům ve volbách možnost ten program naplňovat, nebo
v případě nedostatku hlasů odmítnout jiná kompromisní, polovičatá řešení a
neumožnit vznik nic neřešícího koaličního slepence.
Tento dokument je otevřený, potřebuje být připomínkován, upřesňován, rozšiřován
a dotvářen lidmi, kteří mají obdobný základní názor a není jim situace
v naší zemi lhostejná. Lidmi, kteří neztratili víru, že nejlepším
hospodářem bude pouze hrdý, svobodný, neomezovaný, odpovědný, morální, sebevědomý
a poctivý občan. Že rozhodnutí učiněná v referendu nemusí být třeba
nejlepší, ale vždy budou v souhrnu kvalitnější než rozhodnutí sobeckých a
nezodpovědných zastupitelů. Kteří věří tomu, že tyto kvality v našem
národu dosud latentně dřímají a čekají na svůj čas. Že se opravdu „vláda věcí
tvých zas k tobě navrátí.“
Základní předpoklady:
Stabilita
českého státu by měl symbolicky i fakticky spočívat na sedmi základních sloupech,
které budou oporou pro zdravou a spokojenou společnost. Nekulturní, nevzdělaný
a nemocný občan je snadnou a ubohou kořistí zájmů těch, kteří propachtovali
naši budoucnost za pro své dočasné osobní luxusní požitky. Těchto sedm bodů je hlavním
programem:
1. Přímé rozhodování občanů (přímá demokracie)
2. Preventivní program motivované podpory
zdraví občanů
3. Podpora vědy a vzdělanosti občanů
4. Soběstačnost českého státu v základních
potřebách
5. Zpřehlednění a zjednodušení přebujelé
legislativy na minimum
6. Život beze strachu z budoucnosti
7. Duchovní
a morální
pozvednutí národa
1.
Přímá demokracie
a) Referendum
Schvalování
bloků zákonů, volby představitelů, rozhodování o velkých státních zakázkách –
vše by bylo řešenou formou referend nebo plebiscitů. Náklady spolehlivě pokryjí
peníze ušetřené za neskutečně rozbujelou síť zastupitelů a jejich týmů, za
nemravně předražené státní zakázky a korupční aféry, které by už neměly
v ničem oporu. Přímé rozhodování občanů by se odehrávalo na příslušných
úrovních podle rozsahu řešeného problému.
Zákony ke schválení referendem by
vypracovala primárně vláda, varianty ke schvalování by připravil cca 30 členný
legislativní sbor složený se zástupců odlišných oborů, přímo volený a
odvolatelný. Jeho činnost by byla veřejně viditelná a kontrolovatelná skrze
média. Rozvoj IT techniky umožňuje to, co by před nějakými pěti - deseti lety
ještě nebylo myslitelné. Každý občan bude majitelem svého unikátního „volebního
kódu“ a pomocí něho bude mít možnost vyjadřovat se a volit pomocí internetu.
K tomu bude vybudován kvalitní a přehledný veřejný internetový portál.
Rozhodování internetem bude ve výsledku masivně levnější, rychlejší, pružnější
a průhlednější než dosavadní metody a než vydržování si poloanonymního sboru
nedůvěryhodných zastupitelů a jejich rozsáhlých a těžko kontrolovatelných týmů.
Občané bez možnosti připojení
k internetu budou mít možnost volit na obecním úřadu, handicapovaným bude
ze strany úřadu zajištěna volba přes notebook.
b) Optimální rozhodnutí
Často zaznívají oprávněné obavy z nekompetentních rozhodnutí
většiny. Lze však předpokládat model společnosti, sestávající ze skupin:
1) Zodpovědní a poctiví občané
s pevnými morálními zásadami
2) Nezodpovědní, sobečtí a problémoví
občané
3) Pragmatičtí a bezohlední občané bez
morálních zábran
4) Relativně slušní, ale snadno
ovlivnitelní a manipulovatelní občané
Můžeme-li vycházet z předpokladu, že občané 1 a 4 tvoří většinu
populace, přičemž v průběhu vývoje bude skupina 4 přecházet do skupiny 1,
pak skupina 2 už ze svého založení bude na častá referenda brzy rezignovat, a
rozhodnutí skupiny 3 by byla vzhledem k její malé četnosti přehlasována a
jejich vliv na skupinu 2 a 4 by postupně slábl.
c) Demafianizace
Zavedením
systému přímého rozhodování v maximu oblastí a veřejného dohledu v oblastech
ostatních se bude samočinně potírat přirozená mafianizace, tedy „proces sdružování nemorálních jednotlivců za
účelem prosazování osobních zájmů na úkor zájmů společnosti“ Tento bohužel
přirozený proces v malé míře má méně nebezpečný dopad, ale v oblasti
státní správy je již naprosto zkázonosný.
Zárukou důkladné demafianizace by se měly stát přímé volby na všech
úrovních, aby byla naplněna následující zásada:
„Na
rozhodující místa ve státní správě už nesmějí přicházet vítězové vnitrostranických
mocenských bojů, ale důvěryhodné osobnosti, které delegují a zvolí občané přímou
volbou ze svého středu, a to na všech úrovních.“
2. Zdravotnictví:
a) Motivovaný preventivní
program:
Zdraví není pouze záležitostí občana samého, ale musí být klíčovým veřejným
programem. Bude-li zde zdravý, silný, sebevědomý a morální občan, stane se
zdravou, silnou sebevědomou a morální i naše společnost. Svobodného občana
pochopitelně nelze nutit, jen motivovat. Citelné slevy na zdravotním pojistném
by měly přivést občany k síti preventivního programu, který bude
pravidelně a v rámci pojistného monitorovat zdraví občanů a předcházet chorobám
pokud možno ještě před jejich propuknutím. To bude ve výsledku levnější než
léčit náročnými zákroky zanedbané nemoci. Musí-li mít každé auto průkaz STK,
člověk přece není méně důležitý než stroj. Každý občan tak může mít průkaz o
absolvování nikoliv povinných, ale pomocí slev pojistného motivovaných
preventivních prohlídek, které zaručí jeho pevné zdraví do co nejvyššího věku.
b) Usmíření moderní a tradiční léčby
S předchozím bodem souvisí, že do systému musí být zainteresováno
široké spektrum odborníků domácích i zahraničních, lobbing farmaceutických
koncernů bude jimi kontrolován a usměrňován. Alternativní, léčitelské, přírodní
a holistické způsoby léčby musí být respektovány za plnohodnotné cesty
k uzdravení, je třeba přestat je bubakizovat, ale naopak jim věnovat
pozornost v širokém fóru odborné diskuse, otevřené veřejnosti, a rozpor
mezi oběma směry je třeba přetavit v sílu spolupráce.
Je pokrytecké zavrhovat některé principy léčby jen proto, že jsou
zdánlivě v rozporu se stávajícím establishmentem. Tím samozřejmě budou
odhaleni a eliminováni šarlatáni, kteří léčitelské a alternativní znalosti pouze předstírají za účelem zisků.
c) Návrat ke zdravým potravinám
Definitivně zakázány budou všechny zdraví škodlivé chemické přísady v potravinářství.
Daňově budou motivování drobní výrobci zdravých a nepančovaných potravin,
hlavně na venkově, který v současné době rovněž zažívá úpadek a potřebuje
nové podněty ke svému rozkvětu.
Metanolová aféra názorně předvedla na tragédii několika desítek obětí,
že morální devastace některých jedinců, honba za penězi, bezohlednost a
šlendrián dosáhly tak vysoké úrovně, že se neštítí ani ničení zdraví a života
občanů. Kontroly potravin musí být přísné a sofistikované, s výsledky
zveřejňovanými na internetu.
Ukončeny budou veškeré podvodné praktiky vracení závadných potraviny do
oběhu pod záminkami různých „zčerstvování“, okrádání na váze různým „křehčením
masa“ nebo mletím nestravitelných částí drůbeže do tzv „separátu“, apod.
Zároveň bude vypracována podrobná metoda využití degradovaných potravin, aby
nedocházelo k jejich podvodnému znovuvyužívání jako čerstvých, ale také ne
k zbytečnému plýtvání (systém obecní vepřín).
Zákaz používání antibiotik a hormonů v krmivech, barviv,
konzervantů a náhražek v potravinách.
Zákaz „plovoucí gramáže“ výrobků – žádné 320 g, které se za týden změní
na 290 g, ale jednotná škála.
Bude propracován systém výprodeje potravin, jímž hrozí vypršení termínu
použitelnosti, za snížené ceny.
Všechny informace na potravinách budou:
·
stručné
a přehledné
·
čitelným
písmem s přiměřeně velkým fontem
·
bez
nenápadných „zneviditelněných“ vychytralých poznámek „pod čarou“
c) Kvalita zdravotní péče
Všechna zdravotní péče, směřující k vyléčení nebo prevenci poruch
zdraví bude samozřejmě plně kryta pojistným. Občan si bude hradit pouze
zdravotnické úkony estetického charakteru, bez nichž by byl jeho organismus
plnohodnotně funkční a nedegradoval by občana psychicky. Nikdo například nesmí
být nucen chodit s nekompletním chrupem jen proto, že implantát stojí
desetitisíce.
Zdraví není žádné zboží a zdravý občan je základem spokojené a
prosperující společnosti. Postižený či nemocný občan musí mít nárok na
důstojnou a stoprocentní péči, ale podvody a zneužívání v tomto směru
budou přísně postihovány.
Nadstandardní a placené položky ve zdravotnictví musí znamenat pouze
doplňky, nesouvisející s léčbou. Tedy například luxusnější pokoj, nikoliv
kvalitnější endoprotézu. Není myslitelné, aby třeba zubní implantáty, brýle
nebo oční operace nehradila pojišťovna a činila je tak pro průměrného občana drahými
nebo dokonce nedostupnými. O tomto nebudou rozhodovat politici pod tlakem
lobbistických kruhů, ale přímo volená rada odborných specialistů. Všechny
léčebné metody a prostředky musí být pro všechny té nejlepší kategorie. Stát
musí být pyšný na to, že zdravotní stav jeho občanů je perfektní. Zdraví,
vzdělaní, sebevědomí, spokojení a činorodí občané budou tím nejcennějším, čím
se Český stát může pyšnit, a budou zdrojem jeho bohatství a blahobytu.
Není možné, aby člověk, který je nucen zůstat z důvodu nemoci doma,
nepobíral nemocenskou (jeho výdaje se totiž nemění). Nemocný nesmí ztratit svůj
standard (současně však zavést přísné postihy za podvody).
Do systému musí být zainteresováno široké spektrum odborníků domácích i
zahraničních, lobbing farmaceutických koncernů bude jimi kontrolován a
usměrňován.
Dostatečným zdrojem financí tohoto programu bude úsporné a průhledné
zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných. Dostatek prostředků zajistí
také výše zmíněná masivní prevence, tedy úspora na zbytečně drahé a vleklé léčby.
Nechť si každý průměrný občan spočítá, kolik vydal za celý život na pojistné a
kolik ze systému obdržel péče. Ohromná částka tvořící tento rozdíl je
promrhána, rozkradena a zneužita pro osobní potřeby jednotlivců a zájmových
skupin.
3. Věda a vzdělání
a) Vzdělání jako
základ
Na
tomto poli šetřit by bylo podřezávání vlastního kmene do budoucna. Vzdělaný a
zdravý občan bude také schopen s jasnou myslí rozhodovat o budoucnosti
země – viz další bod. Kulturně patříme k západní civilizaci, je tedy třeba
na tomto poli spolupracovat úzce s EU a USA. Samozřejmě jen do té míry,
abychom si od nich nenechali diktovat něco, co je nám cizí a co se vzpírá
zdravému rozumu.
Stát svým rozpočtem investuje do vzdělání občanů jako do nejlepší a
nejvýhodnější investice do budoucna. Poplatky za vysokoškolské vzdělání by se
uplatnily pouze v případech, kde je zapotřebí redukce (např. zneužívání
studia jeho protahováním – netýkal by se samozřejmě zvyšováním kvalifikace
pomocí speciálních studijních programů – nebo zneužíváním statutu studenta bez
nastoupení ke studiu). Nesmí nastat situace, že by někdo chtěl a nemohl
studovat z ekonomických nebo rasových důvodů.
Současná situace, kdy nejlepší odborníci odcházejí do zahraničí za lepší
realizací a lepším oceněním je cesta ke dnu. K tomuto bodu bude potřeba
dosáhnout konsensu akademické elity naší země bez jakýchkoliv vnějších politických zásahů.
Dostatečným zdrojem financí do školství bude úsporné a průhledné
zadávání státních zakázek a redukce věcí zbytných.
a) Informovanost a komunikace
Součástí vzdělanosti je vždy také přístup
k informacím a možnost jejich rychlé výměny. Předpokládá se státem
garantovaný a bezplatný přístup k internetu všude jako samozřejmost, a
také jedna telefonní síť poskytovaná v neomezeném rozsahu všem občanům.
Bylo by vhodné, aby právě komunikační kanály drželi v rukou sami občané
prostřednictvím státu jako svého nástroje, financovali ji svými daněmi, a aby vzájemná
komunikace nebyla předmětem byznysu.
4. Soběstačnost
Je
nutno znovuvybudovat poničenou a zdecimovanou síť tuzemských výrobců a dodavatelů především těch komodit, které jsou
jednak základními strategickými položkami (potraviny, energie), a také těch,
které vždy tvořily výkladní skříň našeho hospodářství (stroje, sklo, obuv,
pivo, apod...) Nemusíme zrovna předstihnout Japonce v elektronice, Švýcary
v hodinkách, Francouze ve vinařství a USA v automobilismu, ale vybrané
strategické obory se nesmějí opustit a nechat rozplynout v globalizační
omáčce.
Česká republika rovněž nesmí být
surovinovou základnou, montovnou nebo výrobnou polotovarů, a už vůbec ne
skladištěm a smetištěm Evropy!
Přesuny tradičních českých výrobců na levné asijské prostředí
s následným poklesem kvality pouze za cenu větších zisků poškozují prestiž
České republiky (např. kauza Solo Sušice), budou proto podléhat rozhodnutí
celostátního referenda.
Náš stát ovšem není izolovaný ostrov a někam se orientovat musí. Máme-li
se orientovat na východ nebo na západ, je lepší zvolit západ. USA stály u zrodu
naší státnosti a masivně podpořily pád komunismu. Z Ruska k nám
bohužel nikdy nepřišlo nic pozitivního, a snad to lidé nezapomenou. I druhá
světová válka by byla skončila dříve, kdyby americká armáda nemusela
z ryze politických důvodů přenechat osvobození Prahy Rusku. Země, která si
neumí udělat pořádek sama u sebe, nemá právo vměšovat se do našich záležitostí.
USA jsou mnohdy pomlouvány, ale nekončí právě tam většina světové emigrace?
Proč asi? USA je náš klíčový spojenec a partner, a ne Rusko nebo Čína, i když
jsme regionálně i kulturně součástí stále se hledající EU, která ovšem vzhledem
k odlišnosti podmínek přes všechny utopické snahy nikdy nevytvoří žádné
Spojené státy Evropské.
a) kvalita výrobků
Praxe
některých výrobců úmyslně do svého výrobku zabudovávat potenciální poruchu
kvůli zkrácení životnosti a umělé zamezování opravitelnosti, aby takto donutili
zákazníky kupovat nový výrobek (lidově takzvané „kurvítko“), bude pokládána za
závažný trestný čin.
Podpora opravitelnosti výrobků prostřednictvím drobných specializovaných
opraven namísto trendu výrobků „na jedno použití“ musí být novým trendem. Pseudoekologie
a recyklování za každou cenu jsou však špatné, rozhodující slovo bude mít
občan.
- Stát a legislativa:
a) redukce legislativy
Legislativa
České republiky je přebujelá, zbytečně podrobná, nepřehledná často i pro
odborníky, prakticky nepoužitelná pro normálního občana bez právnického
vzdělání. Její neustálé změny, novely a doplňování obsahují mnoho míst, která
jsou snadno zneužitelná, účelově vykladatelná, a mnohdy směřující proti logice,
lidskosti a spravedlnosti.
Navrhuje se redukce všech zákonných norem na minimum (10-20%) současného
rozsahu, zjednodušení výkladu, a řešení speciálních a atypických otázek cca třicetičlenným
legislativním sborem. Slovo této instituce by měla váhu zákona (její slovo bude
nadřazeno nad zákony vyjma nad ústavními), ale rozhodnutí tohoto sboru budou
moci být měněna a vetována v referendu. Rovněž tento sbor bude volen i
odvoláván referendem a složen ze zástupců jednotlivých oborů, odvětví a směrů
(např. ekonom, historik, politolog, technik, lékař, sociolog, archeolog, právník,
voják, diplomat, duchovní, přírodovědec, ekolog, řemeslník, umělec, zemědělec, apod...)
K redukci a přepracování zákonů je třeba využít existujících a
vývojem vycizelovaných zkušeností těch států, které jsou nám kulturně a
politicky nejblíže a nevymýšlet již vymyšlené (USA, Německo, Rakousko,
Švýcarsko, severské státy, apod...)
b) Přehodnocení funkce státu
Stát a jeho instituce nesmějí fungovat jako od reality odtržené
seskupení lidí a jejich zájmových skupin, které rozhodují systémem „o nás bez
nás“ s akcentem na vlastní zájmy a co nejdelší setrvání v nejvýhodnější
pozici. Stát by se měl oprošťovat od balastu a funkcí, bez jejichž existence se
občan rád a bez problémů obejde. Měl by se propracovat ke svému původnímu
poslání „být institucionálním vyjádřením společného úsilí svobodných občanů,
zaměřeným k realizaci jejich harmonického a spokojeného života
s výhledem na stejně kvalitní přítomnost i budoucnost těch, kteří z vážných
důvodů nemohou přispívat stejnou měrou ke společnému blahu“.
Stát musí pomáhat lidem v nouzové situaci, aby podpořil jejich
úsilí tuto situaci vyřešit, a musí lidem hendikepovaným zajistit důstojný
život. Naopak umožnit profesionálním lenochům a lemplům parazitovat na úsilí
ostatních jen proto, aby od nich vládnoucí strana získala hlasy do příštích voleb, je
teroristický akt proti lidské důstojnosti.
Současný
státní aparát je extrémně drahý, je černou dírou na peníze daňových poplatníků
a jeho finanční toky jsou nekontrolovatelné. Mandatorní výdaje přesáhly cca 60%
a stále rostou, což je podle odborníků na samém pokraji zhroucení celého systému.
Snahy minimalizovat funkce státu (termín pravicový stát je už významově
vyprázdněný) však mohou vést k tomu, že státu budou odejmuty funkce, které
by měl pro občany v duchu výše uvedené definice zajišťovat, samozřejmě
s minimálními a současně smysluplnými náklady, a pod přímou kontrolou
občanů.
Tzv. levicový stát naopak tíhne k potřebě kontrolovat maximum
záležitostí občanů, navíc je díky své přebujelosti a zkorumpovanosti zajišťuje
logicky mizerně a draze, a hraničí to až se zasahováním do svobody občana. To je
samozřejmě špatně. Měly by být přesně definovány oblasti, které si stát ponechá
ve své kompetenci (zdraví, vzdělání, doprava, komunikace, energie), a pro které
stanoví přehledná a logická pravidla. A znovu připomínám, že by tyto oblasti
byly v kompetenci celé společnosti, která si stát vytvořila jako nástroj
k jejich správě. Dnešní podoba nezodpovědného, korupčního, nepotistického,
neprůhledného, přebujelého, alibistického a marnotratného státu musí zaniknout.
c) Občan versus úřady
Primárně je třeba úřady masivně redukovat, což souvisí s bodem 4a.
U zbývajících úřadů je záhodno obnovit jejich původní funkce, sloužící občanu a
usnadňující mu život. Úřední postupy se musí maximálně zjednodušit. Úřady také
musí fungovat v časech, které jsou pro normálního pracujícího občana
přijatelné, tedy třeba ve večerních hodinách, formou směnného provozu.
Pokud se jedná o represivní činnost, zaměřenou na ochranu slušných
občanů proti těm, co je poškozují, tato musí zůstat v rukou státní
instituce. Např. exekutorské orgány musí být jen státní, nikoliv soukromé, aby
byly předmětem skutečné nápravy, ne byznysu.
Úředník i politik musí mít stále na paměti, že jeho vztah k občanu
je vztah „zaměstnanec – zaměstnavatel“, že jeho pozice je službou, nikoliv výsadou.
6. Život beze strachu
a) Bezpečí občana
Stát jako instituce se nikdy nesmí vymknout kontrole širokého spektra
všech občanů, kteří si jej ustanovili k tomu, aby jim sloužil a pomáhal.
Stát musí být institucí, ve které občan v nouzi vždy nalezne
rychlou a účinnou pomoc. Jakožto nástroj občanů pro občany by stát měl být
poctivému občanu oporou, nikdy bičem. Má mu zajistit především prostředí
bezpečí, v němž se může kreativně rozvíjet a uplatnit své kvality.
S tím souvisí otázka bezpečnosti občana. Policie má sloužit
občanům, ne institucím. Není přípustné vydělávat na šikaně občanů, jako jsou
např. odtahy aut za pár cm v zeleni, měření rychlosti tam, kde se dá
očekávat překročení a kde to není nutné, bazírování na znění zákona nebo
vyhlášky i v případě jejího rozporu se zdravým rozumem, apod. Pokuty
udělované policií musí být účelné a budou směrovány na oficiální charitativní
organizace, ze kterých si pokutovaný občan může vybírat dle své vůle.
Bude obnoven institut „ponocných“, tedy lokálních policejních
obchůzkářů, znajících detailně občany ve svém „revíru“, tito musí být se
„svými“ občany v úzkém přátelském kontaktu a budou jim k dispozici
v případě potřeby. Jejich funkce bude rovněž podléhat přímé volbě.
b) Rodina a spolky
Funkční rodina založená na manželském svazku dvou rodičů s jedním,
dvěma až třemi dětmi je ideální základ zdravé společnosti. Stát nemůže nikomu
nic diktovat, ale měl by vhodnými daňovými nástroji zvýhodňovat výše zmíněný
ideální model. Praxe zakládání ohromných rodin s nulovou péčí o potomstvo,
pořízené pouze z důvodů čerpání dávek a příspěvků, tímto automaticky
zanikne. Podpora rodin, jejichž děti studují nebo se učí řemeslu, případně
zemědělské činnosti, musí být samozřejmostí.
Rovněž spolky a sdružení, přivádějící občany k aktivnímu podílení
se na veřejných záležitostech, kultuře, sportu, poznávání, duchovnu, apod,
budou mít široké možnosti svého rozvoje.
7.
Duchovní a morální pozvednutí národa
My, občané České republiky, žádáme svá práva: návrat k tradičním
lidským a duchovním hodnotám tohoto státu a obnovu toho nejlepšího, co tato
civilizace přinesla. Odmítáme chaotickou, ponižující a bezcílnou honbu za
pomíjivými marnostmi, zvláště
vyvolávají-li tyto zášť, závist, nenávist, strach a život ve lži.
To je nejobtížnější a dlouhodobý úkol, těsně spojený s předchozími
šesti, které k jeho uskutečnění připraví půdu. Skládá se z ohromného
množství dílčích cílů, které může uskutečňovat jen občan, vážící si své
svobody, občan žijící s pocitem, že se podílí na řízení své země tím
nejlepším způsobem, že jeho práce prospívá zemi a jeho spoluobčanům, a že pojem
„občan Českého státu“ je hodnota, na kterou může být ve světě hrdý.
V tomto směru nelze docílit pokroku žádnou legislativou, žádnými
represemi, žádným tlakem, stejně jako květinu nelze donutit
k rozkvétání. A stejně jako květina
vydá to nejlepší po čase díky usilovné péči, tak potenciál českého národa vydá
díky předchozím šesti bodům po čase nepochybně to nejlepší.
V důsledku dějinné frustrace, rozporu mezi představami a realitou a
díky neustálému promrhávání nadějí se kumulují negativní jevy jako uzavřenost
do sebe nebo do omezených zájmových skupin, lhostejnost a bezohlednost. Umělý
ekonomický tlak pěstuje nečestné jednání a činí z něj normu, sdělovací
prostředky se vyžívají v negativních zprávách, občan je už unaven častou
zvůlí úřadů a mnohdy mizernou lékařskou péčí, také je neustále strašen
všemožnými hrozbami.
a) Obchodní vztahy v duchu fair play:
Byznys by neměl být nadřazen
slušnému živobytí, podvodné praktiky, lhaní, honba za výdělkem za každou cenu a
nemravné obchodnické triky se musí stát automaticky předmětem opovržení.
Návody na veškerém zboží by měly být bez zkratek a s předepsanou
velikostí fontu - žádné miniaturní nečitelné texty s podvodnými dodatky
pod čarou. Návody dodávat jen česky – jsme přece v Čechách - tlustý balík
cizojazyčných návodů je zbytečný, mrhá se papírem, rozptyluje se pozornost.
Eventuálnímu cizojazyčnému zájemci lze návod vytisknout z počítače ad hoc.
Ceny – pokud se uvádějí „od“, pak je povinost současně uvádět „do“. Ceny
pouze „od“, kde ta nejnižší nabízí šmejd nebo zboží, co beztak není na skladě,
netolerovat.
Postavit mimo zákon „finty na spotřebitele“. Např. změny hmotnosti zboží
maskující slevu. Uplatnění „finty na spotřebitele“ trestat. Stanovit jednoduchá
a přehledná pravidla pro prodej zboží.
Automat, který nás osloví při volání na velké instituce typu telefonního
operátora nebo plynáren, musí primárně přede všemi únavnými volbami a reklamami
nabídnout hovor s živou osobou.
Zrušit všechny absurdní poplatky, živící zástupy darmojedů: tzv.
autorské poplatky v cenách CD,
recyklační poplatky, apod.
Televizní reklamy nesmějí přerušovat umělecká díla. Reklama může být
před filmem nebo po filmu, nikdy uprostřed něj. Např. reklama na jogurt s vytlemeným
šaškem uprostřed dramatu z Osvětimi je těžké faux-pas a znevažuje výpověď
díla.
Shrnuto: reklama nikdy nesmí člověka obtěžovat.
b) Duchovní pozvednutí a duchovní svoboda
Euroatlantická společnost je založena na bázi křesťansko-židovské
tradice. V současné době můžeme pozorovat trend odklonu od víry, nárůst
ateismu, hledání alternativních směrů, zvýšenou aktivitu činnosti sekt, apod.
Na vině je bohužel zkostnatělá a netolerantní pozice hlavní křesťanské
církve, která díky své rigidnosti ztrácí autoritu, přichází o přívržence, a tím
i o svou sílu. Moderního člověka mnohdy neumí oslovit, zaujmout, dostat na svou
stranu, neumí v řadě případů reagovat na živé moderní společenské změny, a
tím se stává nedůvěryhodnou a ke škodě všech odmítanou.
Mnoho ateistů sice odmítá představu Boha, ale logicky odmítá jen
přežilou středověkou představu, pro moderní společnost většinou nepřijatelnou.
Duchovní nabídka by měla být živá, tolerantní, neměla by člověka svazovat
zákazy a příkazy, omezovat jej a vyvolávat strach. Nová společnost odpovědných
občanů by měla být svobodomyslná, sice názorově pestrá, ale současně
vycházející z tradic naší civilizace. Opustit dva tisíce let budovanou
základnu určitě není dobré, naopak je záhodno pokračovat v jejím láskyplném
rozvoji.
Není pochyb, že ve svobodnějším pojetí křesťanské víry je její síla,
nikoliv ve lpění na přežilých a dogmatických pozicích, které mnoho lidí odradí
a vrhne do náruče materiálního pojetí světa. Tváří v tvář některým nesmiřitelným
a militantním doktrínám radikálů a fanatiků je to nebezpečné oslabování vnitřní
síly a soudržnosti křesťansko-židovské kultury.
Tento
dokument je ve stavu rozpracovanosti
Proč by nemohlo vzniknout nové silné
politické seskupení, které by konečně prosadilo nezbytné potřeby našich občanů?
Žádné komentáře:
Okomentovat